Matěj František Preisler zkoumá, co se stane, když se Romeo a Julie ocitnou uprostřed volební kampaně
Když byl malý, přešlapovával před televizí a měl pocit, že by to celé šlo zorganizovat lépe. „Chtěl jsem lidem na obrazovce říkat, kam mají jít, kdy se pohnout a co mají říct,“ vzpomíná dnes Matěj František Preisler. Nejdřív to zkoušel doma, kde režíroval například rodinu u stolu - v jakém pořadí si má kdo sednout, aby to dávalo dramatický smysl. Jakmile zjistil, že režii jde studovat, měl svůj profesní cíl naprosto jasný. Matěj je rodilý Pražan vyrůstal v Libni a dnes žije v Hostivaři, odkud to má jen kousek do ateliérů Ulice. Pochází z hudebně zaměřené rodiny, kde bylo umění něco samozřejmého – chodil do Kühnova dětského sboru, účinkoval v několika divadelních představeních, zkoušel klavír. U hudby nakonec zůstal jen jako u koníčku, ale ve filmech ji bere jako klíčovou součást vyprávění. Pro něj nejsou důležité jen krásné obrázky, ale hlavně kontext a emoce, které hudba zásadně umocňuje.
Filmovou režii vystudoval na FAMO v Písku, kde dokončil magisterský program v hrané tvorbě. Od začátku bylo jasné, že ho nejvíc zajímá práce s herci, přesné obsazení a živé, věrohodné situace. Během magisterského studia si zároveň prošel první televizní lekcí. Zúčastnil se kurzu podporovaného jednou z komerčních televizí, který měl studentům otevřít dveře k praxi. Zkušenost s natáčením seriálu mu dala cenné zkušenosti, ale bohužel po ukončení natáčení nezaručila automaticky další práci. Možná i proto bral CME Content Academy mnohem vážněji. Než poslal přihlášku, volal si s absolventy, sledoval předchozí ročníky, zkoumal, kdo za projektem stojí. Spojení TV Nova a FAMU, jména jako Michal Reitler a příležitost být s vedením TV Nova v úzkém kontaktu ho definitivně přesvědčily.
„Přišlo mi to jako podaná pomocná ruka. Jeden rok studia televizní teorie i praxe po škole a šance vstoupit do televizního prostředí, které je momentálně pro tvůrce srovnatelné s klasickou filmovou tvorbou.“
Na CME Content Academy oceňuje hlavně to, že kurz je pečlivě promyšlený. „Je z toho cítit, že nejde jen o to, abychom odseděli přednášky. Péče o studenty je velmi cílevědomá, důsledná a laskavá. Pravidelně dostáváme otázky, co chceme dělat, kde se vidíme, jaké jsou naše plány, a podle toho nás propojují s lidmi z praxe,“ popisuje.
Důležitá je pro něj i průběžná reflexe. Organizátoři se studentů pravidelně ptají, co funguje a co by šlo v dalších ročnících upravit. „Člověk má pocit, že není jen student, ale součástí procesu, který se vyvíjí k nejlepší možné podobě a co nejprofesionálněji uchopené formě. Spolupráce s FAMU poskytuje jednak příjemné a kvalitní zázemí a také zaručuje důvěryhodnost.“ Vedle toho si velmi cení konkrétních lidí, které v průběhu roku potkal. Michal Reitler pro něj představuje kombinaci obrovského know-how a lidského přístupu, mluví se studenty jako s budoucími kolegy, kteří mají každý svůj talent, a proto jim velmi naslouchá. Silný dojem na něj udělaly i hodiny Kateřiny Pavlík a Jiřího Charváta z R&E, lekce producenství s Ondřejem Beránkem, nebo přednáška Lukáše Vynikala o budování značky. „To je oblast, kterou mě nikdo předtím neučil, a přitom je pro dnešní audiovizi klíčová,“ dodává Matěj.
Díky akademii teď tráví velkou část času na Ulici. Zde začínal jako asistent režie, kde stínoval zkušenější kolegy, teď pomáhá i s organizací natáčecího dne, občas zaskočí jako asistent produkce nebo u denních reportů. Nedávno také dostal nabídku z castingového oddělení asistovat castingovému režisérovi Aloisovi Ponížilovi. „První casting na Ulici pro mě byl skoro sváteční chvíle. Polovinu herců jsem znal jako kamarády z natáčení nebo z divadel, která pravidelně navštěvuji,“ popisuje. Vedle Ulice měl možnost nahlédnout i do střižny Výměny manželek a sledovat, jak se z natočeného materiálu skládá výsledná epizoda. „Je to úplně jiný druh práce než hraný seriál, ale pro pochopení rytmu a dramaturgie reality formátů je to skvělá škola,“ říká.
Vedle stáží rozvíjí Matěj i vlastní projekt, který vzniká přímo v rámci CME Content Academy. Pracovní název To je kampaň, miláčku napovídá, že půjde o satiru, volně inspirovanou motivem Romea a Julie, tentokrát zasazenou do prostředí lokální politiky na Vsetínsku. „Je to příběh o lásce přes překážky, ale taky o tom, co s lidmi dělá permanentní kampaň,“ shrnuje Matěj.
Zásadní inspirací mimo audiovizi pro něj zůstává divadlo. Chodí do něj několikrát do měsíce, nejen kvůli inscenacím, ale i kvůli tomu, co z divadla může přenést do televize. „Jsem herecký režisér. V divadle vidím herce v přirozeném rytmu kontinuálního herectví a zkoumám jejich divadelní dovednosti a výrazy, které lze využít v audiovizuálním vyprávění. Také čerpám inspiraci pro své náměty. V televizi pak mnohem lépe vím, co od koho můžu chtít,“ vysvětluje. Například Městská divadla pražská, Činoherní klub, Národní divadlo nebo DISK na DAMU vnímá jako místa, kde se objevují nové tváře a čerpají nápady pro nové náměty. Režisér, který chce mít o hercích přehled, by měl v DISKu nejen sedět v hledišti, ale občas i v kavárně. Nikdy nevíte, koho tam potkáte. Třeba i producenta!“ dodává s úsměvem. Matěj na tvorbu i život nahlíží s nadhledem a jeho životní krédo zní, “nikdy se nevzdávej – a štěstí si tě samo vyhledá.”