Ve štábu Love Islandu se dal stres krájet, líčí z praxe studentka CME Content Academy

Máš zkušenost ze dvou hlavních reality shows TV Nova: ze Survivoru a Love Islandu. Jak bys tyhle dvě zkušenosti porovnala?  

Přijde mi, že hlavní odlišnost je ve složení týmu. Tady jsou všichni Češi a Slováci, což má na týmovou dynamiku velký vliv. Lidé jsou si vzájemně bližší. Na Survivoru nás bylo jen pár Čechů a zhruba dva Slováci a zbytek Turci. Ti byli často oddělení, dělali si svou práci a nebyli jsme v tak intenzivním kontaktu. Na Love Islandu pracuje opravdu skvělý tým v rodinné atmosféře.  

Jak ses k tomu vlastně dostala?  

Komunikovala jsem se Samem (Sam Jaško, showrunnerem Love Islandu, pozn. red.), který byl v Istanbulu na Survivoru. Nabídl mi, že by mi našel dobrou práci na projektu Love Island, pro nějž právě dává dohromady tým. Na to jsem mu napsala, že Love Island je moje srdeční záležitost. No a díky tomu dělám Junior Directora na randíčka a aktivity. Spolupracuju se Senior Directorem, se kterým jsme si neobyčejně sedli. Byli jsme tým čtyř pěti lidí, kteří jsme měli na starosti randíčka. Měli jsme takovou chemii, že to šlo úplně samo. Nejdřív jsem cítila, že si mě zkouší, ale když viděli, že vím, o čem ta práce je, byli jsme jako nejlepší kámoši.   

Funguje to tak vždycky, že novic se musí v týmu profesionálů prosadit?  

Měla jsem to tak i na Survivoru. Častokrát se děje to, že ustálený štáb si nováčky nepřipouští příliš k tělu, já jsem ale naštěstí člověk, kterému nedělá problém fungovat mezi lidmi. Na začátku jsem ale byla rozpačitá z toho, že tým měl úplně jiný vibe, jiný humor a v jedné chvíli jsem ze sta lidí, co pracovali na show, neznala absolutně nikoho.  

Co byla tvoje běžná náplň dne na pozici juniorní režisérky?  

Řešila jsem například randíčka (segmenty v dílech Love Islandu, v nichž páry absolvují romantické schůzky mimo vilu, pozn. red.). Tedy kdo půjde na rande, kde to bude, v jakém stylu by to chtěli mít. Hledali jsme lokace a řešili, zda to bude restaurace, jaká to bude aktivita, fotili jsme lokace, diskutovali jsme, kde budou kamery, pak jsme to předali produkci.  

Taky jsem si zkusila dramaturgii a na place jsem měla na starosti účinkující. Přesně jsem věděla, co se bude dít: tady se budou muset oportovat, tady se budou muset převléct, aby měli jiný outfit, tady se budou bavit o tom či o tom, a pak jsem dala režisérovi doplňující otázky, na které se při rozhovorech se soutěžícími třeba nezeptal. Spolupracovala jsem i s postprodukcí: posílala jsem jim poznámky, co je třeba z velkého balíku natočeného materiálu důležité, i tipy, jaký úhel kamery by se měl využít v té které situaci. 

Letošní Love Island je v mnohém hravější: her je víc a přibyli i bombshells (nově příchozí soutěžící, jejichž úkolem je rozbít spárované dvojice, pozn. red.). Tys pomáhala i s vymýšlením her pro soutěžící?  

Ještě před tím, než začal Love Island, jsem byla v Praze asi dva měsíce na výpomoc pro producenty, a oni mi dali za úkol vymyslet způsoby, jak přicházejí bombshells v jednotlivých epizodách, jak budou odcházet nebo jaké aktivity by mohli dělat. Musela jsem vymyslet, jakou formou budou prezentované sponzorské výrobky v jednotlivých hrách. Pracovala jsem na návrzích, ze kterých si pak produkce vybrala. Z mých nápadů pak čerpali i lidé zodpovědní za profily show na sociálních sítích.  

Máš nějaký specifický rukopis při tvorbě her?  

Dělala jsem rešerše dva týdny nonstop a čerpala jsem i ze svatebních her. Moc mi pomáhalo to, že jsem tanečnice a choreografka. Když vymýšlím choreografii, můj klasický rukopis je nevymýšlet ji z jeviště, ale z pohledu diváka. Přemýšlím, co bude vypadat dobře z hlediště. A při hrách přemýšlím nad tím, co bude dobře vypadat a nad čím bych se pobavila coby divačka.  

Když někdo v Love Islandu vypadne, přenáší se ty emoce do štábu?  

Jakmile se stane něco, s čím nepočítáš, celý štáb je u vytržení. Když si někdo vybral někoho, u koho jsme to vůbec nečekali, stres se dal krájet. I když jsem tu epizodu viděla třikrát, ať to bylo na kontrolní projekci, či při schvalování, stejně jsem si to pak ještě pustila na Voyo. Bylo zajímavé srovnat prožívání emocí na place a na Voyo.  

Když pracuješ na Love Islandu, v čem ti pomáhá studium na CME Content Academy?  

Posiluje mi to sebevědomí. Kdybych nebyla na škole a přišla bych odsud takříkajíc z ulice, asi bych si nedovolila říkat svůj názor. Asi by mě ostatní nebrali tak vážně. Když jsem kolegům něco řekla, brali mě jako relevantní hlas tím, že ví, že studuju CME Content Academy. Často si vzpomenu na poučky, které nám dávají lektoři: například, že se mám při natáčení dívat do monitoru, a ne na plac. Asi kdybych nestudovala, trvalo by mi to mnohem déle se zorientovat na natáčení.  

Vzpomínám si, že když tě někdo loni na škole představoval, lidé měli často tendenci zdůrazňovat tvou původní profesi tanečnice, což jsi nesla s humorem, ale možná tě to trochu mrzelo. Máš pocit, že ses za ten rok z té škatulky vymanila?  

Byla jsem na to zvyklá, ale už se tak sama ani nepředstavuju. Často se to lidé dozvědí až mezi řečí, ani je nenapadne, že bych dělala ještě něco bokem. Spíš se mě ptají, čím bych chtěla být. Když jim řeknu, že mě baví producentství a chtěla bych se stát showrunnerkou, řeknou, že jsem na dobré cestě.